Každý z nás čas od času zažívá vnitřní krizi. Když se cítíme zaseknutí, a častují nás pocity marnosti, cítíme nutkavou potřebu co nejrychleji se z tohoto stavu dostat. Co když ale období temna ve skutečnosti není tak černé, jak si ho malujeme?  A co když dokonce nabízí skryté dary, za které bychom mohli být i vděční? 

Světlé stránky v období temna

Když se ocitneme v temném údolí, znamená to, že procházíme vnitřním přerodem. Chystá se pro nás něco nového, možná i velkolepého. Jen to nejsme schopni dohlédnout, protože v tu chvíli to ještě nežijeme.

V období temna jsme jako semínko, které potřebuje v zemi vstřebat nové informace, než vyklíčí.

Potřebujeme nabrat dostatek síly, než znovu vykoukneme na světlo světa.

Nejhůř ale obvykle snášíme onen mezistav mezi zánikem a zrodem nového.

Je pochopitelné, že se nám ve stavu vnitřního přerodu nelíbí. Jistě, je to náročné – celá naše bytost se přeskládává, a mraky nezdravých vnitřních programů a přesvědčení procházejí a následně odcházejí přes naši mysl, emoce, tělo.

Pozastavili jste se ale někdy nad tím, co nám vlastně na tom stavu tak moc vadí? Proč se do něj nedokážeme jednoduše uvolnit, a vytěžit z něj to dobré, co v něm bezesporu je?

Podle mého pozorování nám v přijetí vnitřní krize brání nevědomé kolektivní programy, které zažíváme s takovou samozřejmostí, že ani nevíme o tom, že to jsou programy. Protože zvědomení je prvním krokem ke změně, pojďme se na ně ve zkratce podívat:)

3 ,,lahůdky“ z kolektivního nevědomí, které nám brání zažívat světlé stránky temného období:

• Pocity selhání: zažitý program z dětství á la ,,nejsem dost dobrý“. V dospívání nás učili cenit si sebe sama na základě toho, jak se nám daří. Často jsme byli vedeni k podávání dokonalých výkonů. A když se nám něco nedařilo, mohli jsme se cítit odvrženě a neuznaně, protože v takových chvílích nás už nikdo nepodporoval.
• Pocity nedůvěry: myslíme si, že cítit se špatně je ,,špatně“.  Velmi častý, a především velmi mazaný zvyk. Znáte to, když se pranýřujete za to, že se cítíte tak, jak se cítíte? A věříte tomu, že to, co, prožíváte, byste prožívat neměli? To je ono. P.S.: Ano, ubezpečuju vás: je to ,,pouze“ zažitý zvyk – lze z něj vystoupit.
• Strach z neznámého: když život ukazuje tvář smrti.  My v podvědomí často nosíme nepříjemné, bolestivé vzpomínky na smrt. Kromě těch, které jsme zažili v současném životě, to bývají potlačené vzpomínky na to, jak jsme umírali v předchozích inkarnacích. To, jak se stavíme k zániku, má přímý vliv na to, jak prožíváme těžká období, jak čelíme životním výzvám, a veškerým změnám v nás a kolem nás.

Nevím, jak vám – ale mě přináší obrovskou úlevu vědět, že to jde prožívat i jinak! Ráda bych vás teď povzbudila, pokud právě zažíváte temné období, nebo jste ještě nevstřebali něco těžkého, čím jste v minulosti prošli.

Oceňujte se za to, kam jste již došli. Teď!

Neúspěchů si všímáme mnohem víc, byť jsou pouze krátkodobé. Když na něco reagujeme příliš emotivně, je jasné, že ,,někdo“ nebo ,,něco“ v nás zmáčklo tlačítko s názvem ,,přehlížené“. Ozývají se programy, kterými se nevědomě bráníme, a navíc je nelze přehlédnout, protože působí velmi výrazně a dramaticky. Dobrá zpráva ale je, že tak pouze působí.

Vnímejte ty oblasti, v kterých cítíte naplnění, a uvědomte si, čeho si na sobě a na svém životě vážíte. Tyto části vás samých existují a podporují vás neustále , jen si jich možná nevšímáte.

Lidé si často více všímají toho, co se jim nedaří, než toho, co jim funguje. Když máte v něčem stabilně vybudované základy, tak se vám tyto hodnoty  časem vytrácí z očí, protože se staly natolik samozřejmou součástí vašeho života, že jste jim přestali věnovat pozornost.

Deníček vděčnosti je na tohle výbornou medicínou! 

Když si přestanete stěžovat, a zaměříte svou pozornost na to, za co můžete ve svém životě poděkovat, vaše schopnost uvolnit se do temného období se probudí k životu.

Spojte se s bytostí vaší Temnoty

Představte si svůj stav jako bytost: jak vypadá? Je malá, nebo velká? Je to člověk, nebo mýtická bytost? Jaké má barvy a tvary? Jak na vás působí?

Jakmile tu bytost spatříte, setrvejte v kontaktu. Ptejte se, proč tu je, a v čem vás brání. Emocionálně-mentální programy zde nejsou od toho, aby nám škodily, přestože se tak k nim mnohdy chováme. Děláme, že neexistují, anebo se snažíme od nich co nejrychleji utéct.

Když ale překonáte první fázi této zažité reakce, zastavíte se, a pohlédnete této bytosti tváří v tvář, zjistíte, že je to pouze posel sdělení. Přináší vám zprávu o vás samých.

Odpočívejte tak, jak je vám milé

Dopřejte si odpočinek. Když nemáte sílu, netlačte na sebe ve snaze v ní znovu být. Najděte způsoby, jak se uvolnit do toho, co právě prožíváte. K síle se nedostaneme útěkem od toho, co je v nás oslabené a zranitelné.

V těchto chvílích vaše duše potřebuje, abyste se nebránili tomu, co prožíváte. Chce, abyste byli sami se sebou ve spojení, a dokázali se přijmout se vším všudy takoví, jací jste.

Přestaňte vzodorovat. Zpomalte. Ctěte své cykly, a užijte si fázi zazimování, ať  semínka vašich snů mohou nabrat sílu, kterou potřebují ke svému růstu.

Odevzdejte se tomu, co právě prožíváte. Úplně!

Vím. Odevzdat se do stavu vnitřního zániku není jednoduché. Je to svým způsobem umění, které je potřeba se naučit. Jak? Na to neexistuje univerální odpověď; každému z nás funguje něco jiného.

Když ale objevíte způsoby, jak se odevzdat a uvolnit do toho, co právě prožíváte, věřte mi, že požijete tu nejlepší medicínu, jakou si můžete naordinovat jedině vy sami.

Ve stavu odevzdání do toho co je, se v nás rychle probouzí léčivá síla, jménem Důvěra. Důvěra v to, že tato fáze má svůj význam a je bezpečné jí projít v čase a tempu, jaké je vám příjemné.

Když se odevzdáte, období temna vám nastaví svou světlou tvář: už nebude vypadat tak temně. Jako otočením kouzelného prstenu, pocítíte okamžitou úlevu.

Zjistíte, že je v pořádku cítit se ,,špatně“, že je v pořádku procházet rozbíjením iluzí. Už se nesoudíte za to, jací jste, a neřešíte, že ,,byste měli“ nějací. Nemusíte nic měnit. Jen přijmout to, co je, a uvolnit se do toho.

Přeju vám, ať přijmete temné stránky života ve světle laskavého pochopení, protože to je to, po čem vaše duše touží.

S láskou

Margot