Můj rod je plný uměleckých duší: dědeček (Marián Vanek) je výtvarník a spisovatel - vytvořil slovenský večerníček Jurošík, babička (Melánia Jakubisková-Vaneková) byla herečka a ilustrátorka, pra-strýc (Juraj Jakubisko) byl režisér..

Není divu, že můj vztah k umění je tak silný. Když jsem však studovala střední uměleckou školu, došlo mi, jak moc chybí v moderním umění to, o co by mělo jít nejvíc: spojení, emoce, léčení, spirituální přesah..

Trvalo mi několik let, než mi došlo, že můj zájem o lidskou duši se nerozporuje s potřebou uměleckého vyjádření. Bylo to klíočové uvědomění, které mi umožnilo propojit dvě vetve, které mám nejvíce ráda.

Umění je univerzální jazyk, kterému rozumí každý. Je to jazyk duše, který nás spojuje, léčí, dobíjí energií. Umělecký projev může být ta nejlepší terapie uvolňující emoce, i ta největší zábava, kdy si dokážeme hrát jako malé děti. 

Proto miluju oživovat v lidech vnitřního umělce a pomoct jim rozumět řeči duše, která nepromlouvá ve slovech, ale v symbolech, barvách, tónech a rytmu. Ráda v om pomůžu i tobě.