Když jsem slova W. Shakespeara slyšela na vysoké škole během studia Divadelní a filmové vědy, zarezonovala ve mě jinak, než kdysi poprvé na základce. 

V té době jsem každý den věnovala samostudiu transpersonální a holistické psychologie. Začala jsem tak vnímat hlubší paralely mezi divadlem a životem. A i když ze mě není režisérka, vlastně si tak někdy připadám: 

Pozorně naslouchám lidem, kteří ke mě přicházejí. Pomáhám jim dekódovat příběh, do kterého pod vlivem výchovy uvěznili sami sebe, a vedu je k osvobození z životních rolí, které nesvědčí jejich zdraví a prosperitě.

Pomáhám lidem aktivně se chopit psaní scénáře svého života a pochopit vlivy, které je do té doby formovaly. 

Upřímně? Ten hlavní režisér tady nejsem já. Je to život sám (vesmír, univerzum, Bůh, jakkoli to nazvete).

Díky otevřené schopnosti jasnovědění komunikuji s informačním polem, které obklopuje každého z nás, a získávám tak prakické vhledy a odpověďi pro každého, kdo se potřebuje podívat opravdu do hloubky a detailně na souvislosti svého života.

Hlavním faktorem v terapeutické praxi je pro mě lidskost: vřelý, empatický přístup s nadhledem a humorem, který se však nebojí jít do nekomfortních zón a laskavě a s respektem je pojmenovat, nebo přímo přepsat v hluboké meditaci.