Bílá lvice, která mi sdělila jméno Mugauri, se poprvé zjevila v mém břiše. Bylo to měsíc před tím, než jsem otěhotněla. Vzbuzovala ve mě velký respekt, ale také nedostupnost a cizost, kterou se dotýkala mého sevřeného žaludku.

Stála tam, v pusté prázdnotě mojí solární pleteně, která toužila po rozbřesku slunečních vláken sebe-vědomí. Dlouze jsme na sebe zíraly. Její vyzývavý, pevný pohled plný bezbřehého klidu a síly mě donutil povšimnout si, jak se vedle ní cítím malá.

Mlčela jsem, naslouchala, vstřebávala. Bylo to mocné setkání, takové, které se vám zapíše do paměti. Nemá smysl snažit se jej dále popisovat slovy.

V tu chvíli jsem věděla, že Mugauri musím zvěčnit ve formě obrazu.

Nejdřív ji maluju jako bílou lvici. Netrvá dlouho, a proměňuje se pod nánosy pleťových a oranžových odstínů: nabírá rysy egyptské bohyně Sekhmet. Teď už je korunovaná žhnoucím Sluncem a zlatým diadémem, do kterého vsazuju kameny: křišťál a tyrkys.

Nasazuju jí egyptský široký náhrdelník, připomínající křídla bohyně Isis, a vím, že ho zároveň nasazuju i sobě.

V její hrudi září odraz slunečního kotouče. V jejím srdci je zasazena sebe si vědomá síla tygřího oka, a já vím, že jí ukládám i sobě, do svého srdce.

Její pohled je silný. A já cítím, že ten můj také. Už mi nepřipadá tak vzdálená. Necítím před ní ustrašený respekt. Pouze respekt. Je v něm radostná síla, vděčnost a vševědoucí úsměv.

Tak se malování obrazu stalo zrcadlem. Aktivačním zrcadlem. Začalo to ochuzenou a ušlápnutou představou o sobě, a skončilo to prožitým vědomím vnitřní síly.

Poselství Mugauri ale tvorbou obrazu nekončilo.

O pár měsíců později jsem nechtěně otěhotněla. Popravdě, bylo to nejnáročnější období v mém životě: stála jsem před volbou, zda se dítěte vzdám, a budu žít dál jako doposud, anebo ho přijmu, ale s vědomím, že budu svobodná matka.

Tehdy jsem se na Mugauri dlouze zadívala, až jsem s ní vstoupila do proudu komunikace. Okamžitě jsem zapisovala vzkaz:

A tak jsem zvolila to druhé. Skočila jsem do neznáma, a děťátko si nechala. Přestože jsem snad tisíckrát zapochybovala nad tím, zda jsem se rozhodla správně, teď už nelituju.

Naopak: hluboce děkuju za to, že jsem díky Mugauri – Sekhmet v sobě našla odvahu přijmout své mateřství, a také pochopit, že zkušenost svobodné matky byla v plánu mé duše jako iniciační brána k vlastní Síle.

Od té doby vím, že lvice Mugauri, neoucí silné kosmicko-zemské energie, vysílá zprávu o aktivaci původní Síly v duších, které se rozhodly transformovat velkou bolest v bezbřehou Lásku.

Mugauri je Služebnice a Strážkyně Síly. Mě už posloužila, a tak se s ní ve vděčnosti loučím. Vím, že chce jít dál, k bytosti, jejíž duše si ji zavolá.

Protože obrazy, které maluju, zde nejsou pouze pro mou vlastní transformaci. Tvoří se skrze mě proto, aby posloužily dalším.

Mugauri vnímám jako putovní obraz Síly, který by neměl zůstat u jediného majitele. Tak jsem zvědavá, zda si vás zavolá. A ujišťuju vás – i ona si pečlivě vybírá:).

V lásce a úctě

Margot