,,Každého z vás je třeba na místě, které si vás akutálně žádá. Ne vždy je to, co chcete, totožné s tím, co potřebujete. A především s tím, co od vás potřebuje Vesmír.“

Zaslechnu laskavá slova ve chvíli, kdy posmutním nad tím, že musím odložit cestu do mystického Avalonu, který mě už delší dobu volá. Právě tam se vydává skupina žen v čele s drahou přítelkyní a kolegyní Danai, která zájezd do Avalonu organizuje a provází. 

Když delší dobu slyšíte volání vydat se na cesty, na silová místa planety. Na místa, kde leží pradávné vzpomínky, jejichž uzřením se ve vteřině rozplyne iluze času. Když čerpáte moudrost ze stop, které jste zde kdysi dávno zanechali, abyste je nyní oprášili v nové podobě. Když jste voláni odemknout další vrstvu paměťi duše, abyste si vyměnili s danými místy klíče, které podpoří expanzi Vědomí v nás i v kolektivu.

A když cítíte, že toto vše se má stát, ale neděje se. Okolnosti tomu nepřejí, cesty se oddalují. 

Nejen u mě; vidím kolem sebe mnoho zralých bytostí, které čekají na to, až dílky v příběhu jejich duše zapadnou na svá místa díky návštěvě důležitých míst planety.

Proč tedy takovým významným cestám okolnosti nepřejí? Zastavím se u kvetoucí třešně a pozdravím se s ní. Dotknu se jí, zavřu oči a ptám se:

,,Proč se nedaří zrealizovat klíčové cesty i přesto, že nás daná místa volají?“

Třešeň odpoví:

Najednou mi dochází, jak se vlastně stalo, že jsme se se synem přestěhovali do Poděbrad.

To místo si nás zavolalo. Už delší dobu jsem Mistry žádala o jasné vedení, ať se naskytne možnost nalézt nový podporující domov. A opakovaně se mi vracely na mysl Poděbrady.

Rozum samozřejmě argumentoval:

,,Co budeš dělat v cizím městě, kde nikoho neznáš? A sama se synem na bytě?? A co když ti to finančně nebude vycházet??“

A srdce na to:

,,Nene, já cítím, co je správné. No a co, že ještě nevím, proč právě tam? Nemusím hned všechno vědomě vědět. Stačí mi, když vím, že to je přesně ten krok, díky kterému vyjdu naproti skutečné touze své duše a tím i podpoře Vesmíru.“

A tak hledám byt v Poděbradech a nemám nejmenší tušení, proč. Okamžitě na mě zasvítí fotografie bytu s výhledem na rozkvetlou lázeňskou kolonádu.

Ani ne po týdnu už mě bytem provází paní makléřka – velice milá, jemná bytost, žena s andělskou tváří. Zmiňuje, že také dřív žila v Praze, ale přitáhl ji genius loci tohoto města.

Mám pocit, že to místo moc dobře znám. Cítím se tam jako doma, i když ještě není ani jisté, jestli se tam skutečně přestěhuju. Uběhne pár dní a andělská paní makléřka mi volá a sdílí se mnou:

,,Víte, pan majitel váhá, počkejte ještě chvilku na rozhodnutí. Ale já vnímám, že tam máte jít. Ten byt si vás žádá. Není náhoda, že si zavolal právě vás. On k sobě nepustí každého.“

Musím se smát. Vesmír vždycky ví dřív než vy, s kým vás spojuje a proč:). A tak se skutečně stalo, že zvítězilo srdce. Bydlíme teď ve městě, které má ve znaku srdce vznášející se na proudu fontány. V místě plném léčivých minerálních pramenů. Na krásném prosvětleném bytě, který si nás zavolal. 

Avalon a jiná úchvatná místa Země počkají. Teď je čas rozkvést jinde a pokračovat v jiném příběhu duše, než k jakému má mysl utíkala. A je to tak dobře.

Chci vás tímto osobním sdílením inspirovat a podpořit, pokud sami řešíte téma místa vaší duše a zatím se nedaří jeho návštěvu zrealizovat.

Ať už se na něm nacházíte, nebo ne, jste v neustálém propojení. Přijde den, kdy se prolnete fyzicky a bude to mít mnohem větší sílu a zralejší plody, než kdybyste se o to usilovně snažili  dříve. Důvěřujte načasování a sledujte, jak postupně zapadají dílky do mozaiky vašeho příběhu, který dostane smysl až zpětně, když se ohlédnete.

Každý z vás se nachází přesně na tom místě, na jakém je ho třeba. Důvěřujte.